„Člověk na to musí být trochu cvok, že,“ rozhlíží se Rudolf Kasper po velkolepé turbínové hale někdejší parní elektrárny. Zakladatel strojírenského a stavebního holdingu Kasper Group letos oslaví třiašedesáté narozeniny, ale oči mu svítí junáckým nadšením.
„Tyhle mostové jeřáby a vazníky tady zůstanou, aby šlo lépe manipulovat s monumentálními objekty. Dřív tu bývaly těžké strojírenské technologie, takže sem můžeme bez problémů umístit desetitunové sochy,“ plánuje a pažemi energicky črtá do prázdného prostoru obrysy svého nového snu.
Industriální stavbu by spolu s manželkou Renatou už brzy rádi proměnili v multifunkční umělecký prostor. A ne ledajaký.
„Chceme vybudovat kulturní centrum evropského významu,“ netají ambice trutnovský podnikatel, jehož skupina s výrobními závody ve třech zemích letos utržila 900 milionů korun a Forbes ji zařadil na 76. příčku žebříčku stovky nejúspěšnějších rodinných firem Česka.
Vzorem pro finální revitalizaci téměř čtyřhektarového areálu, který Kasperovi před devíti lety koupili a přestěhovali do něj část výroby své firmy Kasper Kovo, by mohla být třeba londýnská Tate Modern. Ta na břehu Temže rovněž obsadila prostory někdejší elektrárny a expozice v její turbínové hale jsou pokaždé událostí na světové umělecké scéně.
Prostorové předpoklady pro velkorysé ambice Trutnovským nechybí. Více než 100 let starý pětipodlažní objekt nabídne po rekonstrukci 3400 metrů čtverečních výstavní plochy – právě tolik má i zmiňovaná turbínová hala Tate Modern. A dvanáctimetrové stropy by umění svědčily i zde.
Rekonstrukce elektrárny začala letos v únoru a měla by zachovat původní průmyslový charakter objektu. Rozplánovaná je na několik etap: první návštěvníky by mohla galerie nazvaná EPO1 přivítat do dvou let, kompletně hotovo by chtěli mít Kasperovi nejpozději v roce 2025.
Zatím jsou taky odhodlaní vše táhnout z vlastní kapsy, byť rozpočet spolkne zcela jistě přes 100 milionů korun. „Předběžný budget samozřejmě máme, ale za pět let může být všechno jinak,“ říká podnikatel a dodává, že koronavirová krize přesměrovala některé plány a urychlila rozhodnutí pořádně se do toho opřít.
Odhodlání nakopla i menší záchranná akce, kterou mají manželé za sebou: ve Slavětíně nedaleko Trutnova, kde sami bydlí, letos zrekonstruovali zanedbanou kapli a interiér osadili drátěnými plastikami Veroniky Psotkové. Prostor s unikátní atmosférou plánují otevřít veřejnosti a využívat pro komornější kulturní akce.
Rodinná vášeň pro sochy zanechává už nějakou dobu výrazné stopy i v samotném Trutnově. Před fabrikou Kasper Kovo ční k podmračenému zimnímu nebi osmimetrová ocelová stéla, před trutnovskou galerií panovačně trůní půldruhé tuny vážící lev z nerezových plátů a nedávno na místní náměstí přicválal Ocelový jezdec.
Nepřehlédnutelné objekty od sochaře a vysokoškolského pedagoga Michala Gabriela vznikly všechny v halách hned vedle rodivšího se EPA.
„Umíme tady umělcům pomoct s náročnými technologiemi, jako je třeba laserové řezání,“ vysvětluje Rudolf Kasper a zvedá požární roletu do rozlehlé výrobní haly. „Vstup nechám prosklít, aby bylo možné vidět přímo dílny, kde budou v budoucnu probíhat rezidenční pobyty tvůrců,“ plánuje nadšeně, zatímco míjíme obří tlakové nádoby pro německého klienta.
Podobné pro svoji tvorbu používá Čestmír Suška, další z okruhu spřízněných umělců, s nimiž Kasper Kovo dlouhodobě spolupracuje.
O kus dál mezi potravinářskými mrazáky a díly pro autobusy jsou pak na podlaze rozloženy nerezové pláty, které při zběžném pohledu vypadají jako standartní komponenty z produkce trutnovské továrny. Až když k ponku, na kterém právě dvojice dělníků pláty svařuje, přistoupíte ze správného uhlu, vystoupí z chladného kovu lidský obličej.
Běžec je nejnovější dílo zmíněného Michala Gabriela – právě monumentální sochy z centimetrových plátů oceli, vrstvených jako při 3D tisku, jsou pro jeho práci typické. Sestaven je z nich i sedmimetrový žralok, kterého Gabriel spolu s Kasper Kovo zapůjčili Radovanu Vítkovi na jeho chuchelské závodiště.
„Podobných soch jsme společně realizovali už deset,“ sčítá Kasper a konstatuje, že zatímco výrobu prvních objektů připravovali i měsíc a samotná realizace pak rovněž zabrala týdny, dnes mají v týmu specialisty, kteří si i s konstrukčně komplikovanými uměleckými díly umí zdárně a efektivně poradit.
Výrobní potenciál by v Kasper Kovo rádi nabídli dalším tvůrcům. „Právě se domlouváme s Davidem Černým, že by se snad zítra přijel podívat,“ prohodí Kasper. Vedle nestárnoucího enfant terrible české umělecké scény by ale rádi oslovili i zahraniční autory, kteří by do EPA mohli nasměrovat svoji technologicky náročnou tvorbu v monumentálních formátech.
Takový pohled bude ale brzy minulostí. Firma Kasper, která areál v roce 2011 koupila, se před čtyřmi lety rozhodla bývalou elektrárnu přestavět na Centrum současného umění. „Když jsme začali řešit budoucnost nevyužitých prostor, byly pouze dvě možnosti: buď elektrárnu zbourat a postavit na stejném místě nové výrobní haly, nebo objekty zrevitalizovat a využít pro něco jiného. Od začátku jsme se klonili k druhému řešení,“ vzpomíná Rudolf Kasper, zakladatel a jednatel firmy. „Budova bývalé elektrárny nám připadala natolik zajímavá a hezká, že z toho galerie vyplynula prakticky sama,“ přiznává jeho manželka Renata Kasperová.
Centrum, nebo chcete-li galerie se zaměřením na sochy a plastiky, dostala název EPO 1 (Elektrárny Poříčí 1). Ve spolupráci s náchodským Atelierem Tsunami vznikly velkorysé plány. V pětipodlažní budově bývalé rozvodny mají být tři podlaží výstavních prostor pro menší 3D objekty, obrazy, grafiku i fotografie. Součástí objektu bude také depozitář a technické zázemí EPO 1. Největším prostorem se stane původní generátorovna a strojovna, ideální místo pro instalaci nadrozměrných a významných sochařských děl.
Letos v únoru se firma pustila do revitalizace. Dbá přitom na to, aby v exteriérech zůstal zachovaný původní vzhled objektů. Interiéry budou kompletně zmodernizovány, vytápěny a klimatizovány. Nyní už má Kasper hotovou administrativní část – v moderním stylu, ale se zachováním mnoha původních prvků. Na ní navázala rekonstrukce bývalé strojovny, výměna oken a generální oprava střechy.
Proměna bývalé elektrárny v kulturní centrum je rozdělena do několika etap. Otevření funkční části se chystá na květen roku 2022. Úplné dokončení komplexu je ale plánováno až do let 2024 až 2025. Teprve tehdy bude zprovozněno celé zázemí galerie EPO 1. „Chceme pro Centrum současného umění vytvořit velmi kvalitní a nadčasové prostory. Budovy budou velmi kvalitně zrekonstruované a budou žít dál. Věřím, že díky tomu přežijí další generace,“ doufá Kasper.
Jenže přestavět továrnu na galerii je jen první krok. Bude potřeba pro ni mít atraktivní náplň. Dá se předpokládat, že lákadlem budou sochy, které se díky svým velkým rozměrům do jiných českých galerií nevejdou. Obří výstavní plochy s vysokými stropy dají umělcům šanci vystavit díla, která se objevují jen někdy a někde a nemohou putovat po galeriích jako například obrazy či fotografie.
„Chceme se zaměřit na plastiky a sochy, protože prostory našeho centra si o to doslova říkají. Navíc máme k sochám vřelý vztah, v naší továrně spolupracujeme se sochaři a některá díla si sami kupujeme,“ připomíná Kasper. „Budeme se soustředit na větší až nadrozměrné výtvarné objekty, především na sochy. Chceme navázat spolupráci s našimi umělci, ale i se zahraničními – například z Polska a Slovenska,“ doplňuje Renata Kasperová. Tím se poříčská galerie bude výrazně lišit od většiny českých a evropských výstavních prostor.
V centru ale nebudou jen krátkodobé expozice. Kasperovi počítají rovněž s netradičními workshopy s umělci a mládeží, sochařům umožní tvořit přímo v galerii, spolupracovat chtějí také se školami a veřejnými institucemi. „EPO 1 bude jakýmsi mozkem a srdcem celého projektu. Zároveň ale chceme, aby z něj umění expandovalo do veřejného prostoru,“ upozorňuje Rudolf Kasper.
Budovat soukromou sbírku pro začátek Kasperovi neplánují, i když je téměř jisté, že časem nějaká vznikne. Co už ale pomalu chystají, je velkolepé otevření centra, i když bude až v květnu 2022. Součástí slavnosti bude například reprezentativní sochařská výstava špičkových umělců. „Nechtěl bych v současné době nikoho jmenovat, protože koncept se teprve tvoří. Určitě se ale na první výstavě představí umělci, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme, jako jsou sochaři Michal Gabriel či Čestmír Suška. Chceme, aby první výstava byla umělecky významnou a zajímavou, zaujala návštěvníky i odbornou veřejnost,“ naznačuje Rudolf Kasper.
V umělecké oblasti od začátku spolupracuje s ředitelkou Galerie města Trutnova Lucií Pangrácovou. „Umění není nikdy dost. Když za mnou zhruba před rokem pan Kasper přišel s ideou přeměnit původní objekt elektrárny na Centrum současného umění, byla jsem nadšena. EPO 1 necílí jen na Trutnov a okolí, ale také do Evropy. Mohla by to být perla regionu, která bude zářit až do zahraničí. Prostě unikát, neboť prostory mají úplně jiné možnosti, než byla veřejnost dosud zvyklá vídat, a nejen v Trutnově,“ uvádí Pangrácová.
Trutnov je sice v porovnání s Prahou nebo Hradcem Králové menší město na okraji republiky, Rudolf Kasper je však přesvědčený, že projekt výjimečné soukromé galerie se ujme. „Kdybych si myslel, že Trutnov pro takový projekt není dobrá adresa, tak tady už dávno nebydlím, nepodnikám a nečiním tyto kroky. Naším cílem je tady dělat to, co nás baví a máme rádi, tedy umění a jeho podporu. Cílíme přitom nejen na region a Českou republiku, ale do budoucna chceme být významní minimálně i ve středoevropském kontextu,“ zdůrazňuje Kasper.
Prostorům první poříčské elektrárny by tak vrátil už zašlou slávu. Když před 106 lety zahájila provoz, dodávala elektřinu pro více než 60 měst a obcí. Nyní by mohla mnohem větší část našeho kraje, naší země a našeho kontinentu zásobovat špičkovým výtvarným uměním. Jak sám Rudolf Kasper říká – vždy, když svými penězi podpoří kulturní akci či instituci – kvalitní kultura vychovává. „Jak se na lidi kulturně působí, hlavně u mládeže, tak taková společnost v budoucnu bude,“ dodává.
