Matyáš Chochola je nejvýraznější eklektik současné české umělecké scény, patřící dle žebříčku J&T Art Index mezi top 25 současných českých umělců. Ve svém projektu „Ctnosti a neřesti naší doby / 300 let poté“ přináší osobitou reinterpretaci dvanácti alegorií, inspirovanou ikonickými sochami Matyáše Bernarda Brauna na Kuksu. Využívá moderní technologie, konkrétně betonový 3D tisk, čímž vytváří sochy s totemickým a symbolickým nádechem, které jsou propojené s aktuálními otázkami lidských hodnot a jejich ambivalentností a reflektují chaos a rozpolcenost naší doby. To, co pro jednoho může být ctností, může být pro druhého neřestí. Sochy nemají pevné definice, jejich interpretace je ponechána na divákovi, který v nich může spatřit archetypální reference různých kultur a epoch – od antiky přes kubismus až po brutalismus. Chochola vrství nejen hmotu, ale i významy. Různorodost jednotlivých objektů podtrhuje i jejich zpracování: 3D tisk je doplněn ručními zásahy, pigmentovým probarvením i přídatnými elementy, čímž každá socha nabývá na autenticitě. Expozice je dočasnou instalací a autor dál zamýšlí pro sochy najít místo ve veřejném prostoru, kde by nejlépe komunikovaly s okolním prostředím. 

Výstavní projekt ZTRACENÝ RÁJ reflektuje prostřednictvím děl autorů čtyř generací vztah ke zkušenosti jako stavu transformace. Tři malíři a jedna malířka řeší ve své tvorbě především to, jak se mění vnímání času v návaznosti na předmětnost a figuraci. Podstatnou roli zde hraje období dětství, v němž se formují základy dospělé osobnosti. Něco je nenávratně ztraceno a obětováno, aby naopak něco jiného mohlo vzniknou a dál se vyvíjet. Dětství nejsou jen vzpomínky, ale i první sociální hry, první nezvladatelné emoce a také rozlišná prostředí, v nichž dítě vyrůstá a která ho stimulují. Vztah k  realitě se v čase proměňuje. Zabydlenost světa, která vykazuje určité iluze jistot, dostává v pozdějším věku trhliny. Odvrácená strana poznání vrací člověka do jiného, odcizeného světa, v němž už není tak snadné se orientovat, jako tomu bývalo předtím. O to více tento „nový“ svět zrcadlí povahu a charakter jedince, jehož kořeny lze hledat právě v dětství. Bezstarostnost her a nezávazné ověřování skutečnosti se proměňuje v různě intenzivní, někdy až magicky přízračnou, kvalitativně odlišnou existenci. Život se zhutňuje a čeří spodní proudy pochybností a melancholie. Ty se potom propisují do jinak nastaveného vnímání. Skepsi, která je v dílech přítomna, občas protne ironie, smysl pro absurditu či temný humor.

Jan Vičar je solitérní osobností českého výtvarného umění a držitelem řady ocenění, mimo jiné Ceny za volnou grafiku od francouzské Akademie (Institut de France, Académie des Beaux-Arts), Národní ceny Itálie (1. cena Premio Leonardo Sciascia Milano) nebo Ceny Vladimíra Boudníka. V Centru současného umění EPO1 představuje svou dosud největší výstavu realizovanou v České republice.

Autorův přístup k tvorbě je ryze organický a experimentální. Používá grafické techniky, zejména dřevořez, linoryt a práci s dřevěnou matricí, které čerpají z klasických principů. Velkoformátový lis, který si sám postavil, mu umožňuje tisknout monumentální díla, a překračuje tak běžné technické limity tradiční grafiky. 

Jeho tvorba je známá temnými atmosférami a narativními strukturami. Jednotlivá díla často mísí realitu se surreálním světem a vytváří nejednoznačnou a specifickou atmosféru, což zanechává diváky ve stavu určitého napětí a nejistoty. Vičarovy dřevořezy a linoryty, narušují klasické hranice mezi tiskovou formou a výsledným otiskem. Tímto vědomým posunem činí z matrice samotné finální umělecké dílo, čímž podtrhuje svou neortodoxní pozici na poli současné grafiky.

Prostřednictvím svých grafik, plných silných emocí a příběhů, přináší útočiště a vytváří díla, která jsou zároveň záhadná i emocionálně působivá. 

Centrum současného umění EPO1 vás zve na výstavu Fresh Power – motivy a tendence nejmladší tuzemské sochařské generace.

Jedním z projektů centra současného umění EPO1 je vytváření sbírky Fresh Power, jež si klade za cíl zmapovat tvorbu nejmladší sochařské generace, respektive autorů vzešlých z českých sochařských škol, u kterých se datuje absolutorium v roce 2018 a výše. Název Fresh Power nese i výstava, která představuje základ této kolekce. Při budování sbírky se vyhýbáme výběrovému pojetí a jde nám především o to, aby zachytila nejen dílo samotných tvůrců, ale i pestrost uměleckých přístupů a inspirací, aby mapovala širokou škálu stylů či používaných materiálů. Rádi bychom tak zachytili trendy, které se objevují v tvorbě autorů první poloviny 21. století, kteří tvoří na území České nebo Slovenské republiky.