4 kg vážící dílo autorky Pavlíny Rozsypálkové vyrobené z betonu a laminátu. 

Kompozice navazující na dosavadní tvorbu autora, v níž se spojují dvě hlavní témata – mezilidské vztahy a dojmy ze života v industriálním městě.

Socha reflektující autorův dojem z pobytu v Ostravě, kde se život prolíná s industrií a vzájemně na sebe působí. 

Dílo vztahující se k odkazu starověkého Egypta a síle božství, každodenního zrodu života a vítězstvím nad smrtí.

K vytvoření díla zpodobňujícího první kontakt mezi mužem a ženou inspirovala autora témata jako láska, sex a libido –⁠ zejména v kontextu současné doby. Imaginární objekt zobrazující lidskou figuru ženského pohlaví se skládá z montovaných pantů do jednoduchých geometrických struktur doplněných o biomorfní tvary umístěné v jeho těle.

Dílo vychází z tématu lásky a sexuality. Zobrazuje bioorganismus, v němž autor vytvořil kontrasty barev, materiálu a textury, pomocí kterých vyjadřuje pohyb. Ten symbolizuje náklonnost či zájem o opačné pohlaví. Zvířecí pudy a sexuální potřeby člověka vyjadřují drápy v podobě paroží. Ve snaze vyhnout se prvoplánovosti zvolil autor stylizaci, která je vzdálená tvaru lidské ruky a také matoucí barevnost, která může evokovat mořského živočicha.

Dílo vystavěné na formátu
věštecké tabulky z Knihy proměn (I-ťing). Osm polí představuje symboly reprezentující základní principy reality v taoistické kosmologii a také osm základních přírodních živlů. 

Sousoší ze série Attention people, v níž autorka tématizuje komunity a sociální skupiny. Motiv kuželu využívá jako upozorňující prvek. Inspirací pro její vznik byl autorčin pobyt v NY a pozorování mnohačetných, diverzifikovaných společenství vytvářejících mikro svět uprostřed velké metropole. 

Inspirací k tvorbě tohoto díla bylo zkoumání samotné reality, schopnost vnímat její skutečnou podobu, rozeznávat pravdu od lži, padělku či pověry. Například pomocí stroje, který by nám dokázal poskytnout objektivní náhled a jednoznačné odpovědi.

Nástěnný reliéf vyrobený v roce 2017. Inspirací pro vytvoření tohoto díla bylo téma suburbanizace, které je typické pro autorčinu ranou tvorbu.

Vzpomínky zamrzlé v čase, blednoucí plynoucí každodenností, deformovány časem a nedokonalostí lidské paměti. S ubíhajícím časem ztrácí pevnost kontur, pevné obrysy obrazů, na něž nechceme zapomenout, se začnou rozostřovat a v naší paměti se stávají nejasnými výjevy. 

Autor se zabývá tématem vnitřního dítěte. Pracuje s ideou, že se jedná o jednu z mnoha vrstev naší osobnosti, která měla svůj vlastní čas a prostor pro existenci, než ji následně překryje vrstva nová. V dílech pak vnitřní dítě vizualizuje a dává mu určité konotace a atributy, jako jsou zbraně, zbroje či šperky. Staví ho do různých rolí, póz a situací.

Cca půl metru vysoké dílo z keramiky vzniklo v roce 2023. Autorka Magdaléna Roztočilová vytváří nejčastěji figurativní práce, sochy zvláštních, někdy bizarních či fantaskních stvoření, nesoucích atributy lidských tvorů propojených s nereálnými amorfními tvary.

Objekt Chodec je organicky tvarovanou sochou, která v sobě snoubí prvky amorfnosti s pevnou vnitřní statičností. Můžeme na něj nahlížet jako na model futuristické architektury, stejně tak jako na torzo humanoidního tvaru.

Téměř třímetrová socha Madona Asumptata je inspirovaná středověkou poesií, dějinami sexuality a moderní filosofií těla.

Socha Stonek II představuje specifickou vegetativní strukturu – organismus – chrám, jehož celek je složen z ornamentálních liniových modulů, v nichž se přirozeně prolíná sochařství a kresba. 

Bezmála dvoumetrové dřevěné dílo autora Bedřicha Mrkvy vzniklo v roce 2023. 

Dílo zhotovené ze sádry vzniklo v roce 2022. 

Autorčina tvorba se vyznačuje klasickou prací s (figurální) sochařskou zobrazivostí a odkazováním k různým historickým etapám evropského sochařství. A také sadou několika motivů, které se v jejím díle opakovaně objevují, jako by se čas od času neodbytně vynořovaly z autorčina podvědomí. Nejtypičtěji jde o motivy psa a skrýše.

Socha bytosti tvarově vychází z amfory, je tvořena betonovou skořepinou a uvnitř skrývá mohutný prázdný prostor určený k uchovávání. Pevná, stabilní, neutrální. Dává najevo své přítomné bytí. Na první pohled je vidět hmota těla, fyzická tvář. Není zřejmé jaký obsah se skrývá uvnitř. Uchováváme vzpomínky, hlubší psychickou rovinu, mysl. Fascinace tím, jak psychická rovina působí na fyzickou. Separace těla a mysli, přesto jejich vzájemná závislost a utváření jednoho celku. 

Socha Šlahouny vznikla jako součást tematického souboru Vyrůstání započatého před několika lety, kdy se středem autorčina zájmu staly spletité a záhadné procesy vznikání a proměn hmoty v okolním světě. Jde o snahu co nejvěrněji následovat cesty, které vedou v přírodním prostředí ke vzniku nových organických i anorganických celků a přiblížit se tak prvotním zdrojům vitální síly. Dílo může být současně fosílií i živým shlukem schopným expandovat volně do prostoru.

Autor díla, Michal Janiga, ve své tvorbě přemýšlí o materiálu, jeho kontextu, ve vztahu k prostředí, krajině, historii. Materiál je pro něj úložištěm nesoucím vrstvené informace, znaky života a idejí. Nachází svou formu a přizpůsobuje jí hmotu. 

Více než 2,5 m vysoké dílo Adama Hejduka vzniklo v roce 2021. 

Toto dílo vytvořené z písku a pryskyřice vzniklo v roce 2021.

Dílo ze série bílých modelů 3D tisků připravených k cyklu Mundus Imaginalis. Tato série je inspirována stejnojmennou knihou Henryho Corbina, která se věnuje světu archetypů a světu smyslového vnímání. Mundus Imaginalis je svět představivosti, jiná realita vnímání. Hlavními zdůrazňujícími motivy jsou zde tvary očí a slzy. Slza/kapka je opakujícím se tvarem, který v mýtech znamená uvolnění tvořivých sil a spojení toho, co bylo rozděleno.

Dílo bylo zhotoveno v roce 2023 kombinovanou technikou. Dojem měkkého a útulného prostředí vytváří vyplnění obrazu pěnou. Autor se stal v roce 2023 výhercem Ceny kritiky za mladou malbu. 

Téměř dvoumetrová socha vyrobená v roce 2020 vychází z metaforického rčení „living in a bubble“ vypovídá o charakteristických okamžicích kreativního procesu tvorby. 

První skica ruky Žehnání. Autor se snažil zachytit gesto, které bude aplikovat na nadživotní figuře kráčejícího Krista. Sádrový autorský originál vznikl v roce 2014 jako odrazový můstek pro práci na figuře. 

Skica pravé ruky. Autor se snažil zachytit gesto, které bude aplikovat na nadživotní figuře kráčejícího Krista. Sádrový autorský originál vznikl v roce 2017. Nabízení či podání ruky vnímá autor jako důležitý moment v našich životech. 

Dílo inspirované setkáním autora a chlapcem s mozkovou obrnou. Stavba takto deformované ruky je natolik specifická, že se pro něj stala synonymem utrpení a beznaděje, ale zároveň celoživotního souboje, mentální síly a pokory.

Finální skica portrétu, kterou autor vytvořil v roce 2024 v rámci práce na figuře Máří Magdalény v nadživotní velikosti. 

Ústředním tématem díla z cyklu Člověk, krev, červená je životodárná krev a struktura krevního řečiště, které asociuje v dnešní době všudypřítomné komunikační sítě. Upozorňuje na existenci viditelného, ale i skrytého, na prostor „neznáma“, který nás trvale obklopuje a otevírá sféru imaginace, jež nám může zprostředkovat přístup k dosud neprozkoumaným rovinám našeho bytí.